Den patnáctý: bobule, aneb červený a bílý rybíz a angrešt, plody srstky Ribes rubrum resp. Ribes uva-crispa
Na první pohled tu dnes zase máme ovoce, které nemá s adventem nic společného – ale přeci jen: linecké vánoční cukroví (a i další druhy) se bez rybízové marmelády neobejde (a my se neobejdeme bez lineckého, že...). Jinak ale opravdu, sezóna těchto druhů patří k letním prázdninám. Oba druhy se ale dají výborně uchovávat v marmeládách, zavařeninách, rosolech, kompotech – nebo i mražené. Jsou typické kyselou a specifickou chutí a obsahem pektinu (forma vlákniny), právě proto jsou ideální pro výrobu marmelád a spol.
Angrešt má osvěžující sladkokyselou chuť a je ideální pro výrobu džemu nebo kompotu. Ve srovnání s jinými bobulemi se angrešt dá skladovat poměrně snadno a dlouho. Angrešt od místních pěstitelů je dostupný od června do konce srpna. Obsahuje množství vitaminu C, vitaminu E a prekurzorů vitaminu A, z minerálů pak hlavně draslík, vápník a hořčík. Kromě relativně vysokého obsahu cukru obsahuje angrešt také vlákninu, která pozitivně působí na naše trávení. Charakteristickou kyselost dodávají angreštu ovocné kyseliny (konkrétně kyselina jablečná a kyselina citronová), které jsou v něm také obsaženy.
Rybíz patří mezi velmi nízkokalorické ovoce bohaté na vitamin C a celou další řadu vitamínů, , vápník, draslík a železo. Červenou barvu mu dává obsažené barvivo ze skupiny flavonoidů, které působí mj. jako antioxidanty a mohou pozitivně ovlivňovat imunitní systém. Jak jsme již uváděli, rybíz obsahuje také velký podíl pektinu, vlákninu, která podporuje naše trávení a pozitivně ovlivňuje i hladinu cholesterolu.
Den šestnáctý: a zase Brassica, tentokrát květák Brassica oleracea convar. botrytis a brokolice Brassica oleracea convar. botrytis italica
Květák a brokolici jsme si vyšlechtili z původní brukve – a víte, kterou část u nich konzumujeme? Květenství!
Oba zeleninové druhy patří mezi nás velmi oblíbené, pěstují se i poměrně ve velkém na tuzemských polích a hlavně my spotřebitelé je milujeme (nebo nenávidíme). Jsou náročně na vývoj počasí během pěstování, potřebují hodně vody a příznivé teploty, pěstují se od jara do pozdního podzimu. Dají se poměrně dobře a dlouho skladovat – ne tedy přes celou zimu, a dobře se zpracovávají – mrazí, zavařují, nakládají, kvasí (především květák). U květáku je květenství zakryté listy a proto zůstává bílé, u brokolice naopak ke květenství světlo proniká a květenství je zelené a obsahuje chlorofyl. Oba zeleninové druhy mají spoustu barevných a i tvarově odlišných odrůd.
Květák i brokolice patří mezi nízkokalorické zeleniny s vysokým obsahem vlákniny – pozitivně působí na naše trávení a po konzumaci máme dlouho pocit nasycení. Květák obsahuje spoustu vitamínů (vitamin C, vitamin K, kyselinu listovou a další) a minerálů (draslík, vápník, fosfor, hořčík a další). Barevnější odrůdy mají vyšší obsah uvedených látek. Brokolice je květáku velice podobná i obsahem zdraví prospěšných látek,, má vysoký obsah provitamínu A a železa.
Typickou chuť a vůni dodávají květáku a brokolici hořčičné glykosidy, které pozitivně působí na náš organizmus – např. snižují riziko některých druhů rakoviny a jsou účinné proti bakteriím.
Den sedmnáctý: drobné ovoce jahody, maliny, ostružiny aspol.
Jahody, maliny a ostružiny, královny letních zahrad a milované ovoce všech dětí i dospělých. S adventem společného moc nemají, patří hlavně k létu a podzimu, nedají se čerstvé skladovat déle než pár dnů. Díky globálnímu trhu jsou ale součástí nabídky po celý rok, takže i na Vánoce (a sami si můžeme odpovědět, jaká je pak jejich uhlíková stopa… Ale i nás v ČR se doba, kdy se sklízí, prodlužuje díky pěstování v krytých plochách.
Jahody, plody (souplodí nažek!!!!) jahodníku Fragaria ananassa nebo grandiflora jsou často nazývány královnami zahrad. A milujeme je všichni, čerstvé, kompotované, marmeládované, v knedlících, dortech….. A víte, že obsahují víc vitamínu C než třeba pomeranče? Jsou ale bohaté i na další vitamíny (kyselina listová, B, E) a minerály – draslík, železo, hořčík, vápník a třeba i molybden a síru. Chuť a vůni jim dávají organické kyseliny a polyfenoly, díky nimž jahody příznivě ovlivňují náš organismus – působí antioxidačně, zlepšují vylučování a krevní oběh. 87 % z jahody tvoří voda, takže i když jsou chuťově sladké, neobsahují tolik cukrů.
Ostružiny a maliny , plody (souplodí peckoviček) ostružiníku Rubus a ostružiníku maliníku Rubus ideaus stejně jako jahody obsahují velký podíl vody (více než 85 %), jsou bohaté na vlákninu, která pozitivně ovlivňuje naše trávení. Stejně jako jahody je v nich obsaženo velké množství vitamínů (C, skupina B a další) a minerálů (draslík, vápník, hořčík, ale i mangan a železo a další). Barviva v nich jsou ze skupiny flavonoidů, které působí antioxidačně a pomáhají nám s prevencí proti rakovině, mají pozitivní vliv na krevní oběh, imunitní systém apod.
Den osmnáctý - a zase brukve, tentokrát pekingské a čínské zelí, tuřín a vodnice
Zelí pekingské Brassica rapa subsp. pekinensis a zelí čínské Brassica chinensis se nám často pletou, třeba i díky lidovým názvům. Čína je pekingské zelí, vytváří velké „hlávky“ podlouhlých světlezelených listů. Oproti tomu čínské zelí, často nazývané i pak choi – pak čoj, netvoří hlávku, ale jen růžici listů se světlými dužnatými a silnými řapíky a tmavě zelenou čepelí. Jsou to velmi staré kulturní rostliny – v Číně se pěstují od 3. století, k nám se dostaly až významně později v 18. století. Pekingské zelí se od 30. let našeho století u nás i šlechtí, a pěstuje se hojně i u našich profesionálních pěstitelů. Dá se velice dobře skladovat – jeho sezona je u nás od července až do února.
U obou druhů konzumujeme právě listy a řapíky – jak v čerstvém stavu v salátech, nebo tepelně upravené třeba jako přílohy, ale často i nakládané a kvašené. Jejich typickou chuť a vůni jim dávají hořčičné glykosidy, typické pro všechnu brukvovitou zeleninu. Ty jsou našemu zdraví velmi prospěšné – pozitivně ovlivňují na imunitní systém, působí proti bakteriím, mají antioxidační účinky – proto patří mezi základní prevenci proti mnoha druhům rakovin. Mají také hojivé účinky – především na náš trávící trakt. Dále jsou bohaté na vitamín C, kyselinu listovou a vitamíny skupiny B a spoustu minerálů, zejména draslík a železo.
Vodnice a tuřín (raději zde vynecháme botanické systematické názvy, protože jejich zařazení prodělává v posledních letech změny) jsou zase brukve typické i pro naše území. Jsou pěstované už více než 4 tis. let – jako potravina i jako krmivo. Konzumujeme u nich bulvu, zásobní orgán, který je stejně jako u ostatních brukví bohatý n a hořčičné glykosidy, jejich pozitivní přínos pro náš organizmus jsme tu už několikrát popisovali. Dále obsahují vitamíny A, B1, B6, C, PP, minerály draslík, vápník a síru a vlákninu. Ne nadarmo se prostě u náš říká, že budeme zdraví jako tuřín!
Den devatenáctý: ovoce ve skořápkách – aneb ořechy, oříšky a spol.
Lískové ořechy – plody lísky obecné Corylus avellana, vlašské ořechy – plody ořešáku Juglans regia, a mandle – plody mandloně Prunus dulcis
Rozhodně patří do naší krajiny, rozhodně patří do našeho jídelníčku. Skořápkaté ovoce řadíme mezi velmi staré potraviny, jsou u nás lidí oblíbené už od neolitu. A samozřejmě mají své místo v našem adventním kalendáři, jsou nedílnou součástí adventu a vánoc – a to nejen v cukroví.
A nejen proto, že se ořechy a mandle dají výborně uchovávat po dlouhý čas.
Všechny ořechy jsou bohaté na tuky, obsahujících především nenasycené mastné kyseliny (omega-3-mastné kyseliny), které na náš organizmus působí velice pozitivně - snižují riziko aterosklerózy a jiných kardiovaskulárních chorob a podporují u dětí rozvoj mozku. Jsou bohaté na energii, ale obsahují také vitamíny E, B1 či B6, kyselinu listovou, minerály jako hořčík, měď a zinek. Celkově tak konzumace (přiměřená) pozitivně ovlivňuje naši psychiku, vlasy, pokožku, nehty, krevní oběh, krevní tlak, hladinu cholesterolu, trávící trakt dá další.
Už se začínáte těšit na jaro kdy se vydáte na výlet třeba do kvetoucího mandloňového sadu?
Den dvacátý: plodová zelenina ve velkém!
Paprika Capsicum annuum se k nám dostala až po objevení Ameriky, i když na americkém kontinentu byla jako kulturní plodina pěstována třeba Aztéky, Inky a Mayi již dlouho předtím. Paprika obsahuje vysoké množství vitamínu C, provitamín A a vitamín E. Barvu jim dávají karotenoidy a antokyany – ty mají mnohé pozitivní účinky na naše zdraví. Mimo ty papriky obsahují také množství látek ze skupiny specifických alkaloidů, známých jako kapsaicinoidy, nejznámější z nich je kapsaicin. Tyto látky při kontaktu se sliznicemi vyvolávají pocit pálení spojený s bolestí. Pozitivně ale ovlivňují náš krevní oběh, zrychlují metabolismus, stimulují žaludeční sekrece a tak podporují zažívání – ovšem musí být konzumovány v přiměřené míře.
Z Ameriky pochází také tykve Cucurbita pepo - tykev turek, dýně obecná. Její kultivary se dají konzumovat se slupkou nebo bez, a patří mezi naše oblíbené zeleniny. Některé z nich se dají i velmi dobře skladovat, jiné ne, některé patří k létu, jiné jsou symbolem podzimu. Jsou barevné, tvarově různorodé– cukety, hokkaido, máslová, muškátová, patizon a špagetová dýně, mexická velkoplodá… Jsou to všechno nízkokalorické zeleniny, mají vysoký obsah minerálů, zvláště pak draslíku a železa. Dýně s oranžovou dužinou mají vysoký obsah karotenoidů, které dužině rovněž dodávají její barvu, dále pak tykve obsahují vitamín E, vitamíny skupiny B, vitamín C a také esenciální mastné kyseliny.
Okurka, oharek, okurek, ogurka Cucumis sativus pochází z Afriky a patří do stejné čeledi jako tykve. Patří mezi nízkokalorické zeleniny, obsahu až 97 % vody. Obsahuje vitaminy skupiny B, vitamin C, vitamin K a minerály draslík a železo. Za vůni okurky může tzv. okurkový alehyd, v květech a ve stonku se nacházejí hořké kukurbitaciny. Díky obsahu draslíku dokáží okurky zcela přirozeným způsobem odvodňovat organismus, dobře působí na krevní oběh.
Lilek baklažán Solanum melongena je příbuzný rajčeti nebo třeba bramborám. Na rozdíl od nich pochází z východní Indie, a patří mezi dlouho pěstované kulturní druhy (cca 4 tis. let). Obsahuje málo kalorií, ale také relativně málo živin – a ty pak většinou ve slupce. Mezi důležité obsažené látky patří pak především minerály fosfor, vápník, draslík, hořčík, železo a mangan, a flavonoidy – fialová barviva s prospěšným působením na náš organizmus.
A znáte lubenici obecnou? Určitě, je to meloun vodní – Citrullus lanatus, je přibuzný ostatním tykvovitým druhům, a pochází z Afriky. Pěstovali ho už staří Egypťané. Melouny obsahují více než 92 % vody, cukr v podobě fruktózy. Vitamínů (C, provitamín A) a živin (karotenoidy, vápník, železo, fosfor) obsahují ale jen velmi málo – jejich nutriční hodnota je nízká. Přesto jsou velmi oblíbenou letní zeleninou.
Den dvacátý první: kdoule, rakytník, mišpule, jeřabiny a spol. – méně známé a méně obvyklé ovoce
Dnes tu máme pár druhů, které nepatří mezi hlavní naše ovoce, přesto se u nás pěstují a rozhodně stojí za zmínku. Patří mezi ně třeba rakytník, kdoule, mišpule, jeřabiny, kiwi. Některé patří do naší české krajiny, jiné se k nám dostaly až nedávno. Dnes tu představíme dva zajímavé druhy.
Kdouloň obecná Cydonia oblonga je nás známá ji jako podnož, na kterou se roubují třeba jiné ovocné druhy. Plody – kdoule, které se u nás tak trochu pozapomenuly, jsou především ve Středozemí a východní Asii využívány do marmelád i čatný, nebo třeba na kdoulové maršmelouny (mejdlíčko). Kdoule obsahují až 80 % vody, jsou nízkokalorickým ovocem. Obsahují vysoký podíl vlákniny a pektinu, které pozitivně působí především na naše trávení. Jsou bohaté také na vitamíny (především vitamín C) a minerály - železo, zinek, draslík, vápník, měď a mangan.
Rakytník řešetlákový Hippophae rhamnoides je keř nebo malý strom domácí od severu Evropy až po Asii –často je u nás pěstovaný i jako okrasný keř. Jeho obliba stoupla ve vlně před několika lety – rakytník se stal takovou trochu superpotravinou. A to díky vysokému obsahu zdraví prospěšných látek – především vitamínů. Rakytník je cenným zdrojem vitamínů skupiny B, vitamínu C, vitamínu E, vitamínu D, vitamínu K a karotenoidů, které rakytníku dávají jeho barvu. Rakytník pozitivně působí na krvetvorbu, nervový systém, krevní oběh, má antioxidační a antibakteriální, antivirové a povzbuzující účinky. Rakytníkový olej snad dokonce užívali i ruští kosmonauti jako ochranu před kosmickým zářením.
Den dvacátý druhý: kořenová zelenina - mrkev, celer a petržel (blíží se nám ten bramborový salát...)
Jak vyplývá z názvu, jedná o zeleninu, u které konzumujeme kořeny. Kořeny jsou zásobními orgány rostlin, díky nimž překonávají zimu - proto do nich ukládají to nejdůležitější pro přežití. Mrkev, celer a petržel jsou zeleninové druhy botanicky příbuzné, patří do čeledi miříkovitých – a o příbuznosti vypovídá třeba podobný tvar listů nebo i vůně (tj. obsah vonných látek – silic, díky nim mají pozitivní vliv na naše trávení, vylučování a krevní oběh). Příbuzné jsou jim ještě třeba pastiňák nebo kopr (u něho tedy jako zeleninu konzumujeme list). Kořenová zelenina se dá výborně skladovat, vydrží ve správných podmínkách až do nové sezóny. Patří proto rozhodně k zimě a adventu – umíte si představit bramborový salát, svíčkovou, vývar bez kořenové zeleniny? Kořenová zelenina patří také k našim nejpěstovanějším druhům.
Domovem mrkve Daucis carota je Asie, a známe mnoho odrůd i barevných variací – žlutou, fialovou, oranžovou. Patří mezi nízkokalorické zeleniny, obsahuje ale mnoho vitamínů, minerálů a vlákniny. Všichni už dětských let víme, že mrkev je dobrá na oči - a to díky vysokému obsahu karotenoidů, které jí také dávají její barvu. Nejznámější je beta-karoten, prekurzor vitaminu A. Karotenoidy se vyznačují antioxidačními účinky. Mrkev obsahuje také vlákninu – pektin, která pozitivně působí na naše trávení, a spoustu dalších vitamínů a minerálů. Mrkev milujeme čerstvou, vařenou, dušenou, nakládanou , jako přílohu, v salátech apod. Je to také jedno z prvních jídel, kterým začínáme přikrmovat naše nejmenší.
Petžel Petroselinum crispum convar. radicosum pochází ze Středozemí a je stejně jako mrkev zdrojem vitamínu C, provitamínu A a vitamínů skupiny B, obsahuje důležité minerály – zvláště pak vápník, draslík a železo. Kromě toho je kořen petržele bohatý na silic (například apiol), které působí antimikrobiálně, podporují trávení a látkovou výměnu apod.
Celer bulvový, Apium graveolens var. Rapaceum, je stejně jako mrkev a petržel zdrojem mnoha vitamínů a minerálů. Obsahuje hodně éterických olejů, které mu dávají typickou chuť a vůni. Díky nim má pozitivní vliv na naše vylučování (je močopudný), podporuje trávení a má afrodiziakální účinky. Pěstovali ho už staří Egypťané, v některých kulturách byl pokládám za symbol smutku a konzumován na smutečních hostinách.
Den dvacátý třetí: chystáme se na štědrý den aneb bramborový salát, jablíčka a další
Každoročně je předvánoční doba typická tím, že se média předhánějí, které z nich přinese ten nejzajímavější, nejoriginálnější, nejlepší recept na bramborový salát. Ne, určitě tu pro vás nemáme ten nejlepší – vždyť ten má každý z nás právě ten nejlepší. Bramborový salát není naše tuzemská specialita – ale k našim vánocům prostě patří. A pokud si ho uděláte ZE ZELENINY (někteří i OVOCE) A Z BRAMBOR S RODOKMENEM, vaše štědrovečerní večeře může být rozhodně bohatší o další úroveň – uděláte něco pro naši planetu, pro sebe a naše pěstitele. A proč salát a dnes? Protože se přece musí rozležet!
A kde dál můžete využít náš RODOKMEN? Při koupi tuzemských jablíček na štědrovečerní stůl a rozkrajování, někteří i do štrůdlu, který na vánoční tabuli také mnohde patří. Stejně ta třeba ořechy.
Určitě je příležitostí víc.
A pokud byste hledali inspiraci s recepty, určitě ji naleznete na webu ZUČM zde nebo OUČR nebo u partnerů OVOCE A ZELENINY S RODOKMENEM - CESTA NA TALÍŘ zde.